Kdy jsem v roce 2019 ve veobecném tichu kolem Andreje Babie juniora zaloila facebookový profil pod pseudonymem Bohdan varc a publikovala na něm petici výcarskému velvyslanci Co je s Andrejem Babiem ml. a později Podnět Výboru OSN pro násilná zmizení ve věci Andreje Babie ml., nedokázala jsem si představit, nakolik to ovlivní jeho příběh a dotkne se osobně i mě.
Před pár týdny mě nenapadlo, e mě něco donutí zveřejnit část naí společné korespondence. Na první vlně natvanosti jsem o tom sice uvaovala, ale po zváení vech pro a proti jsem nechtěla riskovat, e mu tím ublíím, i kdybych tak dostala prostor k určitému objasnění vlastních záleitostí, které se díky němu znovu bolestně otevřely.
Z módu ublíenosti jsem ale postupně přela přes: ať si dělá co chce, kalu na to... a k zoufalému: co se to s ním proboha děje?!
Teď u mlčet nejde.
Nevím přesně, co znamená Andrejovo dnení chování na sociálních sítích a proč by se snail dobrovolně přijít o těce vydobytý (a zaslouený) respekt mnoha sluných lidí, který pro něho po poniujících letech v sociální izolaci moc znamenal.
Vím podle sebe, e geny jsou sviňa, ale tady mi to nesedí. Poznala jsem ho jako velkého bojovníka právě s tím - aby nebyl asociální jako otec. Proč najednou ta okující arogance, agrese, vulgarity?!
Jde o syndrom vysazení antipsychotik, kdy probíhají takové změny v mozku, e se a několik měsíců mohou projevovat příznaky podobné psychóze? O následky tzv. léčby z NÚDZ? Nebo...?
Protopopové diagnóza paranoidní schizofrenie tu podle mnohých odborníků nemá naprosto ádné ukotvení v realitě. A vůbec - na schízu ani sebedestrukci nevěřím z mnoha důvodů.
Po svých ruských zkuenostech nepovauji za konspiraci, e se dá podobnému stavu pomoci i něčím psychotropním či halucinogenním. Vdyť vude v Babiově je cítit vehoschopná ruka Kremlu, a tam se dějí věci...
S moností, e Andrejovi můe někdo něco nasypat, jsme reálně počítali od léta, kdy přijel do Česka. Pro případ nucené hospitalizace byl sepsán i dokument s jeho ověřeným podpisem.
Po povolebním odmítnutí setkání s otcem a nahláení toho nenadálého zájmu policii se Andrej zjevně ocitl v jiném časoprostoru. Jeho dnení projev na sítích je to, co Babi starí právě teď nutně potřebuje, aby se jednou provdy zbavil nepohodlného svědka. To načasování je straidelné.
Vidím v tom pro Andreje ivotní nebezpečí: ocitnul se v pozici ivého terče proti prezidentským ambicím svého otce. Brzy můe dojít k vyprovokování situace, kdy ho zase zavřou na psychiatrii, a ven se u nemusí dostat ve stavu, ve kterém by se mohl pokusit znovu bránit.
Matka nemá sílu tomu čelit. Po útěku do výcarska potřeboval intenzívní psychoterapii stejně jako ji po letoních stresech potřebuje dnes, ale nic... Nevidím kolem nikoho, kdo by pomohl. K lidem, kteří by chtěli a mohli, se obrátil zády.
I já jsem před nedávnem zaila pokus o to, abych ho podrazila, zmiňuji se o tom dále.
Nikdy jsem v Andrejovi neviděla blázna. Poznala jsem ho jako milého inteligentního člověka se smyslem pro humor, a nepochybuji o tom, e na něm byl otcem a jeho smečkou patolízalů spáchán ílený zločin.
Nikde nestihl zapustit kořeny, tahali ho sem tam po světě a do rozvodu rodičů. Jak jsem pochopila, výcarský byt, kde zakotvil s matkou, se pro něho domovem taky nestal.
Příběh miliardářského synka s perspektivním povoláním, ne vlastní vinou psychicky zdeptaného a na dlouhou dobu v mladém věku vyloučeného ze společnosti, se stal odrazem reality, ve které ijeme. A reakce na něj lakmusovým papírkem na vivost.
Nepředkládám lehké čtení, někde je třeba přeskakovat, leccos domýlet - vývody nechávám samostatnému úsudku.
Smysl je zde v autentičnosti: jak se Andrej ze vech sil snail vrátit do ivota, který mu ukradli. A jak těce se detaily hrůzného příběhu dostávaly na veřejnost, e nelo o něčí kampaň apod. a řeči o tom byly jen manipulací s veřejností.
Jde o neveselý osud člověka s despotickým psychopatickým otcem a matkou přesvědčenou, e tornádo na Moravě organizoval Brusel přes HAARP a tak politicky vydírá Buree (slyeno na vlastní ui při jednom z telefonátů).
Pokud má někdo právo poslat Čechy do pi.i, je to junior. Vůbec se mi jeho způsob nelíbí, ale důvody bývají (h)různé, a on jich nemá málo. Pokud to dělá proto, aby momentálně přeil a jinou cestu nenael, pak zbývá jen doufat, e se mu z té pr*ele, do které se ale rozhodně nedostal sám, brzy zase podaří hlavu vytáhnout.
Sorry jako, e pouívám jeho dnení slovník, ale ono to v té situaci jde jinak dost těko.
Nevystavuji ani sebe na růovém obláčku, ne vechny mé rady a činy byly vdy správné, andílkem v komunikaci taky zrovna nejsem. Byla jsem i na něho často nepříjemná, ale jinak to chvílema pod tlakem odpovědnosti a padouchů nelo. Radit se moc nebylo s kým.
Kdo chce najít dobrou vůli, ten pochopí.
Je z toho veho straně smutno.
A mám pořád ráda toho Andreje, kterého jsem poznala.

(2475 stran)